Novinky

Každé jaro pampelišky je název románu Anny Sedlmayerové. Kniha je o vztahu matky a jejich dvou dcer a dějově i vznikem spadá do padesátých let minulého století.  Já ji četla v době svého dospívání, na počátku osmdesátých let, tedy už v dost jiném čase, než kniha vznikla. Myslím, že se mi líbila...

Ryju, pleju, sázím, zálevám, pozvánky potom jen kvetou :) Ale! Povedl se mi i expertní kousek, kdy jsem si svou nejprodávanější pozvánku přepsala novým produktem. Novou pozvánkou je Vlnka a tou úplně nejprodávanější Pojďte slavit. Z hlediska prodejnosti taková malá pohroma. Naště...

U vybrané pozvánky (oznámení) nemusí být na výběr všechny druhy zde uvedených obálek. Vybírám jen ty, které se provedením hodí k danému zboží. Některé obálky taky nemusí být v daný moment skladem.Zde jsou k vidění jen příplatkové obálky - ty nevyrábím.Další obálky, které si můžete koupit jako zboží ...

Minizápisník pro spontánní myšlenky. Pokud si je hned nezapíšete, už je nikdy nelapíte.   Cca 10 x 10 cm velký zápisník, do kterého si můžete napsat ty zásadní informace, které vás napadnou před spaním, při cestě ve vlaku, u rybníka na dece, při čekání u lékaře a určitě vás napadne spousta ji...

Vybrala jsem pro vás jako inspiraci jarní pozvánky. Na jaře můžete samozřejmě použít jakoukoli pozvánku - tohle je jen výběr těch, které mají vyloženě jarní - v mém případě výhradně květinový motiv.
Letos to vypadá na trošku uspíšený nástup jara, ale podle kalendáře je jaro až do 1. respektive 21. června, takže tip třeba ještě stihne někomu pomoci s výběrem.

Jarní pozvánky v eshopu - zde

V prvé řadě je dobré si ujasnit, zda chci do této ozdoby slavnostního stolu investovat více času nebo peněz.Pokud volíte variantu více peněz - méně času, můžete si objednat jmenovky s dotiskem jmen. Budete-li je kupovat u mě, tak v kategorii jmenovky kliknete ve filtru (v levém sloupci) na záložku „...

V roce 2011 jsem si vyrobila první týdenní diář.
Rok nebo dva předtím jsem od někoho dostala úplně obyčejný (obsahem) diář, ale vázaný v kroužkové vazbě, a to mě nadchlo. Ta kroužková vazba. Diář se dal bez problému otevřít na kterékoli straně a psát se dalo až ke hřbetu bez toho, abyste s ním museli cvičit, desky všelijak přehýbat a lámat. A takový diář já chtěla. Ale krom toho, že musel být praktický, jsem taky chtěla ať je obsahově zajímavý a kalendárium ať dává důraz na různé lidové svátky a zvyky. V tom problém nebyl, jsem přece grafička. Na nějaký komerční potenciál jsem nepomýšlela, byl to diář pro mě. Pustila jsem se do výroby.

A potom se ukázalo, že vyrobit diář od A do Z s mým puntičkářským prokletím není práce na chvilku (ani bez puntičkářství by nebyla). Už v průběhu výroby (mluvím o grafickém zpracování) mi docházelo, že plýtvám časem. Vánoce na krku, plno zakázek a objednávek a já trávím hodiny nad kalendáriem. Logicky mi z toho vyplynulo, že diář budu muset nabízet i k prodeji, abych si nějak ospravedlnila tu hromadu času, kterou jsem mu věnovala.

Diáře jsem tiskla malonákladem - netušila jsem, jestli o ně vůbec bude zájem. V té době jsem prodávala i na Fleru a nabídla jsem je k prodeji i tam. Zájem na Fleru předčil mé očekávání. Na vlastním eshopu to tak horké nebylo. Ale celkově jsem byla s prodejem spokojená (já naiva), prodala jsem desítky kusů.

Za rok jsme se tedy do diářů pustila opět. Tentokrát jsem si na grafiku vyhradila 14 dnů, kdy jsem očekávala méně objednávek z eshopu a těšila se minimálně na stejný zájem jako předchozí rok. Tehdy jsem se asi poprvé srazila s realitou e-prodeje. O fungování e-commerce jsem měla bláhové představy a myslela si, že co se jeden rok povedlo, bude se dařit už napořád. Diáře se sice prodávaly, ale rozhodně ne tolik, jako loni. 

Další roky to nebylo lepší. Vydržela jsem s diářem ještě 2, celkem tedy 4. 
Postupně mi taky docházelo, že prodej i stovky diářů není adekvátní vloženému grafickému úsilí a následně i samotné výrobě. Musela bych jich prodat mnohem více a pravděpodobně se spolehnout na ofsetový tisk, aby se to vůbec vyplatilo. Ani radost z toho, že se můj diář zákazníkům líbí mi poslední dva roky už nekompenzovala tu spoustu práce a úsilí, které jsem do výroby vložila. Krom toho se všude objevovaly další a další autorské diáře, konkurence rostla a marketing není moje silná stránka. Přestalo mi to celé dávat smysl.

Když dneska vidím, kde všude a kolik různých diářů se prodává, jsem ráda, že jsem to s nimi vzdala. Občas uvažuji o výrobě kalendáře, ale diáře jsou za mě příliš riskantní disciplína.  Tak pokud přemýšlíte nad vlastní výrobou, třeba vám můj článek pomůže vyvarovat se stejných chyb nebo přehodnotit záměr a nasměrovat svou kreativitu jiným směrem.
Není nic zbytečnějšího než prošlý nepoužitý diář.