V roce 2011 jsem si vyrobila první týdenní diář.
Rok nebo dva předtím jsem od někoho dostala úplně obyčejný (obsahem) diář, ale vázaný v kroužkové vazbě, a to mě nadchlo. Ta kroužková vazba. Diář se dal bez problému otevřít na kterékoli straně a psát se dalo až ke hřbetu bez toho, abyste s ním museli cvičit, desky všelijak přehýbat a lámat. A takový diář já chtěla. Ale krom toho, že musel být praktický, jsem taky chtěla ať je obsahově zajímavý a kalendárium ať dává důraz na různé lidové svátky a zvyky. V tom problém nebyl, jsem přece grafička. Na nějaký komerční potenciál jsem nepomýšlela, byl to diář pro mě. Pustila jsem se do výroby.
A potom se ukázalo, že vyrobit diář od A do Z s mým puntičkářským prokletím není práce na chvilku (ani bez puntičkářství by nebyla). Už v průběhu výroby (mluvím o grafickém zpracování) mi docházelo, že plýtvám časem. Vánoce na krku, plno zakázek a objednávek a já trávím hodiny nad kalendáriem. Logicky mi z toho vyplynulo, že diář budu muset nabízet i k prodeji, abych si nějak ospravedlnila tu hromadu času, kterou jsem mu věnovala.
Diáře jsem tiskla malonákladem - netušila jsem, jestli o ně vůbec bude zájem. V té době jsem prodávala i na Fleru a nabídla jsem je k prodeji i tam. Zájem na Fleru předčil mé očekávání. Na vlastním eshopu to tak horké nebylo. Ale celkově jsem byla s prodejem spokojená (já naiva), prodala jsem desítky kusů.
Za rok jsme se tedy do diářů pustila opět. Tentokrát jsem si na grafiku vyhradila 14 dnů, kdy jsem očekávala méně objednávek z eshopu a těšila se minimálně na stejný zájem jako předchozí rok. Tehdy jsem se asi poprvé srazila s realitou e-prodeje. O fungování e-commerce jsem měla bláhové představy a myslela si, že co se jeden rok povedlo, bude se dařit už napořád. Diáře se sice prodávaly, ale rozhodně ne tolik, jako loni.
Další roky to nebylo lepší. Vydržela jsem s diářem ještě 2, celkem tedy 4.
Postupně mi taky docházelo, že prodej i stovky diářů není adekvátní vloženému grafickému úsilí a následně i samotné výrobě. Musela bych jich prodat mnohem více a pravděpodobně se spolehnout na ofsetový tisk, aby se to vůbec vyplatilo. Ani radost z toho, že se můj diář zákazníkům líbí mi poslední dva roky už nekompenzovala tu spoustu práce a úsilí, které jsem do výroby vložila. Krom toho se všude objevovaly další a další autorské diáře, konkurence rostla a marketing není moje silná stránka. Přestalo mi to celé dávat smysl.
Když dneska vidím, kde všude a kolik různých diářů se prodává, jsem ráda, že jsem to s nimi vzdala. Občas uvažuji o výrobě kalendáře, ale diáře jsou za mě příliš riskantní disciplína. Tak pokud přemýšlíte nad vlastní výrobou, třeba vám můj článek pomůže vyvarovat se stejných chyb nebo přehodnotit záměr a nasměrovat svou kreativitu jiným směrem.
Není nic zbytečnějšího než prošlý nepoužitý diář.
